Lorand Eötvös

Lorand Eötvös

27. 7. 1848–8. 4. 1919

Maďarský fyzik Lorand Eötvös se narodil 27. července 1848 ve čtvrti Svábhegy v Budě (dnes součást Budapešti). Jeho otcem byl baron József Eötvös (1813–1871), známý spisovatel, politik a tehdejší ministr náboženství a školství; matkou byla Ágnes Rosty. Lorand Eötvös patřil mezi nejvýznamnější maďarské vědce.

Lorand Eötvös studoval nejprve práva. V roce 1867 Eötvös studia práv opouští a pokračuje ve studiích matematiky, fyziky a chemie na univerzitě v Heidelbergu, kde byli jeho profesory mj. Bunsen, Helmholtz a Kirchhoff. Jeden semestr strávil v Königsbergu u Franze Neumanna. V roce 1870 obhájil v Heidelbergu doktorát prací inspirovanou Fizeauovými experimenty o relativním pohybu světelného zdroje. Po návratu do Maďarska v roce 1871 se stal soukromým docentem na univerzitě v Pešti a v roce 1872 řádným profesorem teoretické fyziky.

Podpis Loranda Eötvöse
Lorand Eötvös – podpis

V roce 1873 byl Eötvös zvolen korespondujícím členem Maďarské akademie věd, řádným členem se stal v roce 1883. V letech 1889–1905 zastával funkci jejího předsedy. Od roku 1878 navíc působil jako profesor experimentální fyziky a vedl katedru experimentální fyziky v Pešti.

Kapilarita a gravitace

V letech 1876–1886 se Eötvös věnoval výzkumu povrchového napětí kapalin. Odvodil vztah mezi povrchovým napětím a molární hmotností – dnes známý jako Eötvösovo pravidlo (1886). Pro svá měření vyvinul citlivou reflexní metodu sledování změn tvaru povrchu kapaliny.

Od druhé poloviny 80. let se hlavním oborem Eötvösova výzkumu stala gravitace; silně ho v tom ovlivnil Galileo Galilei. Eötvös zdokonalil torzní váhu (původně sestrojenou Henrym Cavendishem) a přebudoval ji do podoby citlivého přístroje pro měření malých změn tíhového pole – Eötvösovy torzní balance. Její první polní použití proběhlo v roce 1891 na vrchu Ság Hill v Maďarsku. V letech 1901 a 1903 prováděl měření na zamrzlém Balatonu, kde díky rovnému ledovému povrchu odhalil podzemní geologické struktury.

Eötvösovou nejvýznamnější prací byly přesné experimenty, kterými mezi lety 1888 a 1909 doložil ekvivalenci setrvačné a gravitační hmoty s přesností na jednu část z 108. Měření spolu s Dezsőem Pekárem a Jenőem Feketem získala v roce 1909 v Göttingenu Beneckeho cenu. Tento výsledek pak Albert Einstein citoval v základní práci The Foundation of the General Theory of Relativity (1916) jako experimentální oporu obecné teorie relativity. Eötvös bývá označován také za zakladatele moderní geofyziky.

Po Eötvösovi nese jméno i tzv. Eötvösův efekt – rozdíl naměřeného tíhového zrychlení u tělesa pohybujícího se po povrchu Země ve směru východ-západ. Objev učinili pracovníci Institutu geodézie v Postupimi a Eötvös jej teoreticky vysvětlil.

V roce 1885 Eötvös spoluzaložil Maďarskou matematickou společnost, která se v roce 1891 přeměnila na Maďarskou matematicko-fyzikální společnost; v letech 1894–1895 byl ministrem náboženství a školství v kabinetu Sándora Wekerleho a v roce 1895 založil Kolej Józsefa Eötvöse pro přípravu budoucích středoškolských učitelů. Významně se podílel na zlepšení úrovně maďarského školství.

Za svého života byl Lorand Eötvös uznávanou osobností maďarské i mezinárodní vědy. V roce 1911 obdržel čestné doktoráty Královské pruské akademie věd, Jagellonské univerzity v Krakově a Královské Frederikovy univerzity v Christianii (dnešní Univerzita v Oslu).

Lorand Eötvös
Lorand Eötvös

Eötvös sportovec a fotograf

Eötvös se nezaměřoval jen na vědu. Často říkával, že je pyšnější na své sportovní úspěchy než na své vědecké objevy. Eötvös byl vášnivým horolezcem a je po něm dokonce pojmenovaná hora v Dolomitech.

Lorand Eötvös rád fotografoval. Pořídil stovky stereoskopických snímků ze svých expedic.

Lorand Eötvös – hrob
Hrob Loranda Eötvöse – hřbitov Kerepesi

Lorand Eötvös prožil celý život v Budapešti, kde také 8. dubna 1919 zemřel; pohřben je na hřbitově Kerepesi v Budapešti.

Pojmenováno po něm

Další zdroje