Harald Ulrik Sverdrup

Harald Ulrik Sverdrup

15. 11. 1888–21. 8. 1957

Harald Ulrik Sverdrup se narodil 15. 11. 1888 v norském městě Sogndal ve významné norské rodině teologů, právníků a profesorů.

Harald Sverdrup studoval v letech 1907 - 1908 na vojenské akademii v Oslo. Zapsal se na univerzitu v Oslo na fyzikální geografii a astronomii. V roce 1911 mu byla nabídnuta funkce asistenta u významného meteorologa Vilhelma Bjerknese. Sverdrup následoval Bjerknese do Lipska, kde dokončil v roce 1917 svou disertační práci, která byla později vydána v němčině pod názvem Der Nordatlantische Passat. Za pobytu v Lipsku také publikoval přes 20 dalších vědeckých prací týkajících se fyziky atmosféry a moře.

Polární výprava

Válečná situace přiměla Sverdrupa k návratu do Bergenu. Harald Ulrik Sverdrup přijal místo hlavního vědce na polární výpravě Roalda Amundsena na lodi Maud. Expedice opustila Norsko v roce 1918 na 7,5 roku.

Harald Ulrik Sverdrup na lodi Maud, 1922
Harald Ulrik Sverdrup (třetí zprava) na lodi Maud, asi 1922

Sverdrup se na expedici mj. věnoval meteorologii, magnetismu, atmosférické elektřině, fyzikální oceánografii atd. Sverdrup byl expedicí ovlivněn a ještě celá léta na ni vzpomínal. Během více než sedmileté expedice Sverdrup opustil dvakrát Maud. Devět měsíců žil se sibiřskými Čukči (v roce 1938 o svém pobytu mezi tímto severským národem vydal knihu Hos Tundra-Folket).

Sverdrup v USA

Podruhé navštívil Carnegie Institution ve Washingtonu. V tomto období de Sverdrup setkal s mnoha americkými vědci a navštívil řadu laboratoří a universit (mj. v roce 1925 Scripps Institution of Oceanography). Ačkoliv polární expedice nesplnila svůj hlavní úkol, byla pro Sverdrupa úspěšná. Sverdrup se účastnil mnoha pozorování a měl osobní podíl na více než dvou třetinách vědeckých zpráv. Výsledkem byly oceánografické publikace, které mu vynesly kladnou reputaci v oboru fyzikální oceánografie mořských proudů. Jeho pozdější publikace z oboru meteorologie a oceánografie využívaly fyzikální principy k popisu moře a atmosféry. Ačkoliv byl Sverdrup ještě mladý, jeho znalosti jej řadili mezi několik málo vědců se srovnatelnými vědomostmi v oboru oceánografie.

V roce 1926 Harald Ulrik Sverdrup přijal místo v Geofyzikálním institutu v Bergenu. Jeho oborem byla meteorologie.

8. června 1928 se Sverdrup v Oslo oženil s Gudrun Bronnovou a adoptoval její dceru Anna Margrethu. V roce 1930 Sverdrup přijal nabídku na zaměstnání v oddělení zemského magnetismu v Carnegie institutu. V roce 1931 Sverdrup přijal profesuru na Institutu Christiana Michelsena a byl vědeckým vedoucím podmořské polární expedice k severnímu pólu na ponorce Nautilus. V roce 1936 stanul v čele Scrippsova oceánografického institutu (SIO). Sverdrup přeměnil SIO v moderní oceánografické výzkumné pracoviště. Za druhé světové války se Sverdrup podílel na výcviku spojeneckých vojenských meteorologů.

Harald Ulrik Sverdrup, 1938
Harald Ulrik Sverdrup, 1938

Sverdrup v roce 1948 opustil Kalifornii a vrátil se do rodného Norska, kde se stanul v čele Norského polárního institutu a profesorem geofyziky na universitě v Oslo. Harald Ulrik Sverdrup byl oceněn mnoha cenami. Sverdrup byl ve své době byl největším světovým oceánografem.

Harald Ulrik Sverdrup zemřel náhle v srpnu 1957.

Pojmenováno po něm