3. 12. 1886 - 25. 9. 1978
Karl Manne Georg Siegbahn se narodil 3. prosince 1886 ve švédském městě Örebro v rodině přednosty železniční stanice.
Siegbahn student
Od roku 1906 studoval na univerzitě v Lundu, kde v roce 1911 obhájil doktorát za práci Magnetische Feldmessung.
Siegbahn učitel
Od roku 1907 do 1911 pracoval Siegbahn jako asistent profesora Rydberga ve fyzikálním institutu univerzity v Lundu. V roce 1915 byl jmenován zástupcem profesora fyziky. Po Rydbergově smrti (1919) byl Siegbahn v roce 1920 byl jmenován profesorem. V roce 1923 se stal profesorem fyziky na universitě v Uppsale. V roce 1937 byl jmenován výzkumným profesorem experimentální fyziky na Královské švédské akademii věd. Siegbahn byl také prvním ředitelem fyzikálního oddělení Nobelova institutu.
Siegbahn výzkumník
První práce Siegbahna v letech 1908 - 1912 se týkaly výzkumů elektromagnetismu.
V období 1912 - 1937 se Karl Manne Georg Siegbahn věnoval spektroskopii za využití paprsků X. Vytvořil nové metody a navrhl pro ně přístroje. Siegbahn vyvinul nové přesné postupy, které vedly k novým objevům energie a záření v elektronovém obalu atomů. Svá zjištění Siegbahn publikoval v roce 1923 v knize Spektroskopie der Röntgenstrahlen.
V roce 1914 se Karl Manne Georg Siegbahn oženil s Karin Högbomovou. Měli dva syny. Bo Siegbahn (*1915) byl diplomatem, Kai Siegbahn (*1918) byl od roku 1954 profesorem fyziky na universitě v Uppsale (stejné místo zastával jeho otec v letech 1923 - 1937).
Cyklotron
Výzkumy, které Siegbahn vedl, směřovaly k řešení problémů nukleární fyziky. K tomuto účelu byl v roce 1939 zkonstruován cyklotron pro urychlení deutéria na energii 5 - 6 MeV. Brzy byl postaven větší cyklotron schopný dosahovat energie až 30 MeV. Pro studium energie a záření různých radioaktivních izotopů byly zkonstruovány různé typy β-spectrografů.
Siegbahn hojně navštěvoval výzkumná střediska v Evropě (1908-1922), Kanadě a USA (1924-1925), kde na pozvání Rockefellerovy nadace, přednášel na Kolumbijské universitě, Yale, Harvardu, Cornellu, v Chicago, Berkeley, Pasadeně, Montrealu a několika dalších univerzitách. Po 2. světové válce v letech 1946 - 1953 Siegbahn navštívil hlavní centra jaderného výzkumu v USA (Berkeley, Pasadena, Los Angeles, St. Louis, Chicago, M.I.T., Boston, Brookhaven, Columbia atd.).
Nobelova cena za fyziku
Karl Manne Georg Siegbahn se jako člen Commission Internationale des Poids et Mesures (1937) účastnil výročního zasedání v Paříži. V roce 1956 byl Siegbahn zvolen čestným členem této komise. Siegbahn byl presidentem Mezinárodní unie fyziky (1938 - 1947). V roce 1924 mu byla udělena Nobelova cena za fyziku.
Karl Manne Georg Siegbahn získal např. Hughesovu Medaili (1934) a Rumfordovu medaili londýnské Královské společnosti (1940), Duddelovu medaili londýnské Fyzikální společnosti (1948). Získal čestný doktorát ve Freiburgu (1931), Bukurešti (1942), Oslo (1946), Paříži (1952) a Technické fakulty ve Stockholmu (1957). Byl členem londýnské Královské společnosti, pařížské Academie des Sciences atd.
Karl Manne Georg Siegbahn zemřel 25. září 1978.
Zdroj: [2]