Solární konstanta

Definice solární konstanty

Některé z mnoha definic solární konstanty (uvádí se také pojem sluneční konstanta):

Solární konstanta
Solární konstanta je výchozí údaj pro využití sluneční energie. Udává výkon slunečního záření procházející na hranici zemské atmosféry jednotkou plochy nastavené kolmo ke slunečním paprskům. V podstatě má 99,9 % energie dostupné na zemském povrchu svůj původ ve sluneční energii. Zbývající část představuje geotermální energie, energie přílivu a odlivu a jaderná energie. Solární konstanta: 1,373 kW.m-2. Na Zemi dopadá celkem: 1,8.1017 W.
[Zdroj: Solární konstanta - ČEZ].
Solární konstanta
Celkový zářivý tok Slunce dopadající kolmo na plochu 1 metru ve vzdálenosti 1 astronomické jednotky. Střední hodnota solární konstanty je 1369 W.m-2, změny dosahují řádově promile v časové škále řádově měsíce až roky.
[Zdroj: Astronomický slovníček].
Solární konstanta
Průměrné množství zářivé energie přijaté zemskou atmosférou ze Slunce. Velikost solární konstanty je přibližně 2 kalorie za minutu dopadající na každý čtvereční centimetr horního okraje atmosféry. Skutečná hodnota energie je ovlivněna mnoha okolnostmi. Nejdůležitější je vzdálenost Země a Slunce, která se mění vlivem eliptické oběžné dráhy Země. Pro výpočty hodnoty solární konstanty se používá astronomická jednotka.
[Zdroj: solar constant - The Columbia Encyclopedia].

Různé hodnoty solární konstanty

Z předchozích definic je patrné, že solární konstanta má v různých pramenech nejrůznější hodnoty. Následující seznam uvádí některé z nich:

Proměnnost solární konstanty

Aktuální hodnota sluneční konstanty tedy kolísá. O důvodech tohoto kolísání se můžete dočíst např. v dále uvedených pramenech:

Kontakt

Jiří Bureš

bures@centrum.cz

Úvod | Novinky | Mapa webu | FAQ | Weblog | Autor Jiří Bureš
© 2002 Jiří Bureš