Laureáti Nobelovy ceny za fyziku

Za jaký objev získali laureáti Nobelovu cenu za fyziku. U některých fyziků je jejich životopis.

• 1901 - W. C. Röntgen (Německo): objev rentgenového záření.
• 1902 - H. A. Lorentz (Nizozemí), P. Zeeman (Nizozemí): Zeemanův jev.
• 1903 - A. H. Becquerel (Francie): objev přírodní radioaktivity. P. Curie (Francie), M. Curie-Sklodowská (Francie): prozkoumání přírodní radioaktivity.
• 1904 - sir J. W. Strutt-Rayleigh (Velká Británie): výzkum hustoty vzácných plynů a s tím související objev argonu.
• 1905 - P. E. A. von Lenard (Německo): výzkum katodových paprsků.
• 1906 - sir J. J. Thomson (Velká Británie): elektrická vodivost plynů.
• 1907 - A. A. Michelson (USA): přesné optické přístroje a metrologické pokusy s nimi provedené (mj. Michelsonův pokus).
• 1908 - G. Lippmann (Francie): barevná fotografie na principu interference světla.
• 1909 - C. F. Braun (Německo), G. M. Marconi (Itálie): rozvoj bezdrátové telegrafie.
• 1910 - J. D. van der Waals (Nizozemí): stavová rovnice plynů a kapalin.
• 1911 - W. Wien (Německo): zákony tepelného záření.
• 1912 - N. G. Dalén (Švédsko): vynález automatických regulátorů pro osvětlení majáků.
• 1913 - H. Kamerlingh-Onnes (Nizozemí): fyzika nízkých teplot a objev supravodivosti.
• 1914 - M. von Laue (Německo): difrakce rentgenových paprsků na krystalech.
• 1915 - sir W. H. Bragg, otec (Velká Británie), sir W. L. Bragg, syn (Velká Británie): strukturní analýza krystalů pomocí rentgenových paprsků.
• 1916 - peněžní cena byla vložena do zvláštního fondu.
• 1917 - Ch. G. Barkla (Velká Británie): objev charakteristického rentgenového záření.
• 1918 - M. K. E. L. Planck (Německo): založení kvantové teorie.
• 1919 - J. Stark (Německo): Dopplerův jev u kanálových paprsků a objev Starkova jevu.
• 1920 - Ch. É. Guillaume (Francie): objev anomálií slitin niklu, objev invaru a alinvaru, přesná měření zejména teploty a času.
• 1921 - A. Einstein (Německo): rozvoj teoretické fyziky, zejména teorie fotoefektu.
• 1922 - N. H. D. Bohr (Dánsko): struktura atomu a jeho záření.
• 1923 - R. A. Millikan (USA): elementární náboj elektronu.
• 1924 - K. M. G. Siegbahn (Švédsko): rentgenová spektroskopie.
• 1925 - J. Pranek (Německo), G. Hertz (Německo): objev zákonů interakce elektronu s atomem.
• 1926 - J. B. Perrin (Francie): výzkum diskrétní struktury látek a objev sedimentární rovnováhy.
• 1927 - A. H. Compton (USA): objev Comptonova jevu. Ch. T. R. Wilson (Velká Británie): objev principu Wilsonovy komory.
• 1928 - sir 0. W. Richardson (Velká Británie): objev Richardsonova jevu a zákona termoemise elektronů.
• 1929 - L. V. de Broglie (Francie): objev vlnově korpuskulárního dualismu částic.
• 1930 - Ch. V. Raman (Indie): objev Ramanova jevu.
• 1931 - peněžní cena byla vložena do zvláštního fondu.
• 1932 - W. K. Heisenberg (Německo): rozvoj kvantové mechaniky.
• 1933 - E. Schrödinger (Rakousko), P. A. M. Dirac (Velká Británie): rozvoj kvantové teorie.
• 1934 - peněžní cena byla z 1/3 - vložena do hlavního fondu a ze 2/3 - do zvláštního fondu.
• 1935 - J. Chadwick (Velká Británie): objev neutronu.
• 1936 - C. D. Anderson (USA): objev pozitronu.
• 1936 - V. F. Hess (Rakousko): objev kosmického záření.
• 1937 - sir G. P. Thomson (Velká Británie), C. J. Davisson (USA): objev difrakce elektronů na krystalech a založení elektronografie.
• 1938 - E. Fermi (Itálie): objev jaderných reakcí vyvolaných pomalými neutrony.
• 1939 - E. O. Lawrence (USA): vynález a konstrukce cyklotronu.
• 1940, 1941, 1942 - peněžní cena byla z 1/3 - vložena do hlavního fondu a ze 2/3 - do zvláštního fondu.
• 1943 - O. Stern (USA): objevení magnetického momentu protonu a rozvinutí metody molekulových svazků.
• 1944 - I. I. Rabi (USA): rezonanční metoda k registraci magnetických vlastností atomových jader.
• 1945 - W. Pauli (Rakousko): objev vylučovacího principu Pauliho.
• 1946 - P. W. Bridgman (USA): fyzika extrémně vysokých tlaků.
• 1947 - sir E. V. Appleton (Velká Británie): výzkum ionosféry a objev Appletónovy vrstvy.
• 1948 - P. M. S. Blackett (Velká Británie): zdokonalení Wilsonovy komory a objevy touto metodou učiněné v oblasti nukleární fyziky a fyziky kosmického záření.
• 1949 - H. Yukawa (Japonsko): teoretická předpověď existence mezonů.
• 1950 - C. F. Powell (Velká Británie): vypracování metody fotografické registrace trajektorií částic v emulzích a objev dvou druhů mezonů.
• 1951 - sir J. D. Cockkroft (Velká Británie), E. T. S, Walton (Irsko): transmutace atomových jader urychlenými částicemi.
• 1952 - F. Bloch (USA), E. M. Purcell (USA): metody měření magnetického momentu atomového jádra a neutronu.
• 1953 - F. Zernike (Nizozemí): metoda fázového kontrastu a její aplikace v mikroskopii.
• 1954 - M. Born (Velká Británie): statistická interpretace vlnové funkce.
• 1954 - W. W. G. Bothe (SRN): vypracování koincidenční metody a objevy jí učiněné.
• 1955 - W. E. Lamb (USA), P. Kusch (USA): měření hyperjemné struktury spektrálních čar vodíku a zjištění magnetického momentu elektronu.
• 1956 - W. B. Shockley (USA), J. Bardeen (USA), W. H. Brattain (USA): výzkum polovodičů a objev tranzistorového jevu.
• 1957 - T. D. Lee (USA), Ch. N. Yang (USA): objev narušení zákon.a zachování parity.
• 1958 - P. A. Čerenkov (SSSR), I. M. Frank (SSSR), I. J. Tamm (SSSR): objev a popis Čerenkovova zářeni..
• 1959 - E. G. Segré (USA), O. Chamberlain (USA): objev antiprotonu.
• 1960 - D. A. Glaser (USA): vynález bublinové komory.
• 1961 - R. Hofstädter (USA): vypracování rozptylové metody elektronů a zjištění elektrické struktury nukleonů.
• 1961 - R. L. Mössbauer (SRN): objev Mösshauerova jevu.
• 1962 - L. D. Landau (SSSR): fyzika nízkých teplot, zejména makroskopická teorie supratekutosti kapalného hélia.
• 1963 - E. P. Wigner (USA): objev principů symetrie.
• 1963 - H. D. Jensen (SRN), M. Goeppert-Mayerová (USA): slupkový model atomového jádra.
• 1964 - N. G. Basov (SSSR), A. M. Prochorov (SSSR), Ch. H. Townes (USA): kvantová elektronika, lasery, masery.
• 1965 - S. I. Tomonaga (Japonsko), J.Schwinger (USA), R. P. Feynman (USA): rozvinutí kvantové elektrodynamiky.
• 1966 - A. Kastler (Francie): optické metody Hertzových rezonancí v atomech.
• 1966 - R. S. Mulliken (USA): elektronová struktura molekul.
• 1967 - H. A. Bethe (USA): teorie jaderných reakcí, zejména reakcí probíhajících v nitru hvězd.
• 1968 - L. W. Alvarez (USA): objev rezonancí (kvazičástic).
• 1969 - M. Gel1-Mann (USA): vypracování systematiky elementárních částic.
• 1970 - H. Alfvén (Švédsko): magnetohydrodynamika a její astrofyzikální aplikace
  L. E. F. Néel (Francie): feromagnetismus a antiferomagnetismus.
• 1971 - D. Gabor (Velká Británie): holografie.
• 1972 - J. Bardeen (USA), L. Cooper (USA), J. R. Schrieffer (USA): teorie supravodivosti.
• 1973 - L. Esaki (Japonsko): tunelové diody.
• 1974 - M. Ryle (Velká Británie), A. Hewish (Velká Británie): objevy v radioastronomii, zejména astronomické aplikace aperturní analýzy a objev pulsarů.
• 1975 - A. N. Bohr (Dánsko), B. Mottelson (Dánsko), J. Rainwater (USA): zobecněný model atomového jádra.
• 1976 - B. Richter (USA), S. C. C. Ting (USA): objev těžkých kvazičástic se šarmem.
• 1977 - P. W. Anderson (USA), sir N. F. Mott (Velká Británie). J. H. van Vleck (USA): přínos k fyzice amorfních látek.
• 1978 - A. A. Penzias (USA), R. W. Wilson (USA): výzkum mikrovlnného záření v kosmu (reliktové záření).
• 1978 - P. L. Kapica (SSSR): experimentální objevy ve fyzice nízkých teplot, zejména u kapalného hélia.
• 1979 - S. L. Glashow (USA), A. Salam (Pakistán), S. Weinberg (USA): teorie elektroslabé interakce.
• 1980 - J. W. Cronin (USA), V. L. Fitch (USA): objev narušení principu kombinované parity.
• 1981 - K. M. Siegbahn (Švédsko): elektronová spektroskopie N. Bloembergen (USA), A. L. Schawlow (USA): laserová spektroskopie.
• 1982 - K. G. Wilson (USA): metoda renormalizační grupy a její aplikace na kritické jevy.
• 1983 - S. Chandrasekhar (USA): vývoj hvězd W. A. Fowler (USA): teorie tvorby chemických prvků v kosmu.
• 1984 - C. Rubbia (Itálie), S. van der Meer (Nizozemí): objev dříve hypotetických vektorových mezonů W+, W- a Z.
• 1985 - K. von Klitzing (SRN): kvantový Hallův jev.
• 1986 - Ernst Ruska za zásadní práci v elektronové optice a za návrh prvního elektronového mikroskopu. Gerd Binnig a Heinrich Rohrer za návrh řádkovacího tunelového mikroskopu.
• 1987 - Johannes Georg Bednorz a Karl Alexander Müller za průlomový objev supravodivosti v keramických materiálech.
• 1988 - Leon Max Lederman, Melvin Schwartz a Jack Steinberger za metodu neutrinového svazku a demonstraci existence leptonových dubletů objevem mionového neutrina.
• 1989 - Norman Foster Ramsey za vynález metody separovaných oscilujících polí a její použití ve vodíkových maserech a jiných atomových hodinách. Hans Georg Dehmelt a Wolfgang Paul za vývoj metody iontové pasti.
• 1990 - Jerome Isaac Friedman, Henry Way Kendall a Richard Edward Taylor za průkopnický výzkum týkající se hlubokých nepružných rozptylů elektronů na protonech a vázaných neutronech, které měly zásadní význam pro vývoj kvarkového modelu částicové fyziky.
• 1991 - Pierre-Gilles de Gennes za objev, že metody vyvinuté pro studium jevů v jednoduchých uspořádaných systémech lze zobecnit na složitější formy hmoty, zejména tekuté krystaly a polymery.
• 1992 - Georges Charpak za vynález a vývoj částicových detektorů, zejména drátěné komory.
• 1993 - Russell Alan Hulse a Joseph Hooton Taylor Jr. za objev nového typu pulsaru, který otevřel nové možnosti pro studium gravitace.
• 1994 - Bertram Neville Brockhouse, Clifford Glenwood Shull za příspěvky k rozvoji studia kondenzovaných stavů hmoty pomocí spektroskopie neutronů: Brockhouse za rozvoj neutronové spektroskopie, Shull za rozvoj techniky difrakce neutronů.
• 1995 - Martin Lewis Perl, Frederick Reines za průkopnické experimentální příspěvky leptonové fyzice: Perl za objev leptonu tau, Reines za detekci neutrina.
• 1996 - David M. Lee, Douglas D. Osheroff a Robert C. Richardson za jejich objev supratekutosti helia-3.
• 1997 - Steven Chu, Claude Cohen-Tannoudji a William D. Phillips za vývoj metod chlazení a zachycení atomů laserem.
• 1998 - Robert B. Laughlin, Horst Ludwig Störmer a Cchuej Čchi za objev nového druhu kvantové kapaliny s neceločíselnými excitacemi (viz Kvantový Hallův jev).
• 1999 - Gerardus 't Hooft a Martinus J. G. Veltman za objasnění kvantové struktury elektroslabých interakcí.
• 2000 - Žores Ivanovič Alferov za zásadní práci v oboru informační a telekomunikační technologie.
  Herbert Kroemer za vývoj heterogenních polovodičových struktur používaných ve vysokorychlostní elektronice a optoelektronice.
  Jack St. Clair Kilby za jeho podíl na vynálezu integrovaného obvodu.
• 2001 - Eric Cornell a Carl Wieman (USA) a německý vědec Wolfgang Ketterle za přínos k  Bose-Einsteinově kondenzaci a za fundamentální studie vlastností kondenzátu (Nobelova cena za fyziku 2001).
• 2002 - Raymond Davis Jr. (USA) a Masatoshi Koshiba (JAP) za detekci kosmických neutrin,
  Riccardo Giacconi (USA) za příspěvek astrofyzice vedoucí k objevení vesmírných zdrojů roentgenových paprsků (Nobelova cena za fyziku 2002).
• 2003 - Alexej A. Abrikosov, Vitalij L. Ginzburg a Anthony J. Leggett za průkopnické příspěvky k teorii supravodičů a supratekutosti (Nobelova cena za fyziku 2003).
• 2004 - David Gross, David Politzer a Frank Wilczek (všichni USA) za objev asymptotické volnosti v teorii silné interakce (Nobelova cena za fyziku 2004).
• 2005 - Roy Glauber, John Hall a Theodor Hänsch za různé objevy v oblasti optiky (za příspěvek k rozvoji laserové spektroskopie - Hall, Hänsch resp. kvantové teorie optické koherence - Glauber).
• 2006 - John C. Mather a George F. Smoot za objev toho, že reliktní záření pocházející z vesmíru má podobu záření absolutně černého tělesa, a zjištění anizotropie v tomto záření (viz též COBE).
• 2007 - Albert Fert a Peter Grünberg za objev obří magnetorezistence (GMR).
• 2008 - Yoichiro Nambu za objev mechanismu spontánního narušení symetrie v subatomové fyzice. Makoto Kobajaši a Tošihide Masukawa za objev původu narušené symetrie a předpověď existence nejméně tří rodin kvarků.
• 2009 - Charles Kao za průlom v oblasti přenosu světla v optických vláknech. Willard Boyle a George E. Smith za vynález CCD.
• 2010 - Andre Geim a Konstantin Novoselov za objev grafenu.
• 2011 - Saul Perlmutter, Brian P. Schmidt a Adam G. Riess za objev zrychlujícího se rozpínání vesmíru pozorováním vzdálených supernov.
• 2012 - Serge Haroche a David Wineland za jejich práci v kvantové fyzice. Laureáti otevřeli dveře nové éře výzkumu kvantové fyziky pozorováním jednotlivých kvantových částic, aniž by byly zničeny.
• 2013 - Peter Higgs (Velká Británie) a François Englert (Belgie) za teoretický objev původu hmoty subatomárních částic (objev Higgsova bosonu).
• 2014 - Isamu Akasaki, Hiroši Amano a Šudži Nakamura za výzkum modrých světelných diod.
• 2015 - Takaaki Kadžita a Arthur B. McDonald za objev oscilace neutrin, který dokazuje, že neutrina mají hmotnost.

Další informace

• All Nobel Laureates in Physics - laureáti Nobelovy ceny za fyziku na Nobelprize.org.
• The Nobel Prize in Physics - Nobelova cena za fyziku na Nobelprize.org.
• Nobelova cena za fyziku - Wikipedie.