Relativní permeabilita
Tabulka uvádí orientační relativní permeabilitu μr vybraných látek. Veličina je bezrozměrná a popisuje, jak látka ovlivňuje magnetické pole ve srovnání s vakuem.
Permeabilita μ vyjadřuje vztah mezi magnetickou indukcí B a intenzitou magnetického pole H v látce. Relativní permeabilita μr je poměr absolutní permeability látky k permeabilitě vakua:
μr = μ / μ0
Absolutní permeabilita má jednotku H·m−1, relativní permeabilita je poměr bez jednotky. V běžné technické praxi se používá přibližná hodnota vakuové permeability μ0 ≈ 1,256 637 × 10−6 H·m−1. Dříve byla v soustavě SI přesně rovna 4π × 10−7 H·m−1; po redefinici SI z roku 2019 už tato hodnota není definovaná přesně, ale je určena z měřených konstant.
V lineárním izotropním prostředí souvisí relativní permeabilita s magnetickou susceptibilitou χm vztahem:
μr = 1 + χm
U feromagnetik je tento jednoduchý vztah nutné chápat opatrně: jejich magnetické chování je nelineární, závisí na intenzitě pole, hysterezi a magnetizační historii.
Podle hodnoty μr lze látky orientačně rozdělit do tří skupin:
- diamagnetické látky: χm < 0, μr je nepatrně menší než 1; magnetické pole mírně zeslabují,
- paramagnetické látky: χm > 0, μr je nepatrně větší než 1; magnetické pole mírně zesilují,
- feromagnetické látky: μr je mnohem větší než 1; magnetické pole zesilují výrazně, ale jejich hodnota není konstantní.
Tabulka relativní permeability
Hodnoty v tabulce jsou orientační. U diamagnetik a paramagnetik se obvykle liší jen velmi málo od jedné. U feromagnetik se mohou měnit o řády podle intenzity pole, frekvence, teploty, tvaru vzorku, demagnetizačního faktoru a tepelného nebo mechanického zpracování materiálu.
| Látka | μr |
|---|---|
| Paramagnetické látky | |
| Hliník | 1,000 023 |
| Kyslík kapalný (O2) | 1,003 620 |
| Kyslík plynný (O2) | 1,000 001 86 |
| Platina | 1,000 264 |
| Diamagnetické látky | |
| Bizmut | 0,999 848 |
| Kuchyňská sůl | 0,999 984 1 |
| Měď | 0,999 990 |
| Voda | 0,999 991 |
| Feromagnetické látky (velmi orientačně) | |
| Železo (čisté) | přibližně 5 000 |
| Nikl | přibližně 600 |
| Ferit | 16–10 000 |
| Permalloy | až přibližně 100 000 |
| Mu‑metal | 80 000–100 000 |
Základní zdroj: [17]
Doplňkové zdroje: NIST CODATA – fyzikální konstanty; SI Brochure – BIPM; Engineering ToolBox – permeability materiálů.
Jak tabulku používat
U látek s μr velmi blízkou jedné nemá rozdíl proti vakuu v běžné elektrotechnice praktický význam. Vzduch, voda nebo měď se proto z hlediska permeability obvykle počítají téměř jako vakuum. Rozdíl je důležitý až ve velmi přesných měřeních nebo v silných magnetických polích.
U feromagnetik je naopak nutné počítat s tím, že jedna tabulková hodnota nestačí pro přesný návrh. Pro jádra transformátorů, tlumivek, elektromotorů nebo magnetických stínění se používají magnetizační a hysterezní křivky konkrétního materiálu, včetně údajů o frekvenci, sycení a ztrátách.
- Vakuum a vzduch: μr ≈ 1; vhodné referenční prostředí.
- Diamagnetika: μr je nepatrně pod 1; ve velmi silných polích se mohou slabě odpuzovat.
- Paramagnetika: μr je nepatrně nad 1; účinek je slabý a většinou prakticky zanedbatelný.
- Feromagnetika: μr může být velmi vysoká, ale mění se s pracovním bodem a historií magnetizace.
Závislost na podmínkách
U paramagnetik a diamagnetik je hodnota μr blízká 1 a v běžném rozsahu teplot se mění jen málo. U feromagnetik je situace podstatně složitější:
- Závislost na intenzitě pole
- Permeabilita feromagnetik není konstanta, ale funkce vnější intenzity H. Pro každou látku existuje oblast, kde μr dosahuje maxima. V praxi se používají magnetizační a hysterezní křivky, ze kterých lze odečíst počáteční, diferenciální nebo maximální permeabilitu.
- Závislost na frekvenci
- U střídavých polí závisí účinná permeabilita také na frekvenci. Proto se pro síťové transformátory, vysokofrekvenční ferity nebo magnetická stínění používají různé materiály.
- Závislost na teplotě
- Nad tzv. Curieovou teplotou přestává látka být feromagnetická a chová se jako paramagnetická. Orientační Curieovy teploty: železo 770 °C, kobalt 1 121 °C, nikl 358 °C. Pojem zavedl francouzský fyzik Pierre Curie.
- Závislost na čistotě a struktuře
- I malá nečistota, mechanická deformace, tepelné zpracování nebo vnitřní pnutí může hodnotu μr výrazně změnit. Slitiny s extrémně vysokou permeabilitou, například permalloy nebo mu‑metal, vyžadují řízené tepelné zpracování.
V praxi
Permeabilita rozhoduje o tom, jak dobře materiál soustřeďuje magnetický tok. Tím přímo ovlivňuje konstrukci transformátorů, elektromotorů, tlumivek, magnetických stínění i některých antén.
- Železo a feritová jádra transformátorů: vysoká relativní permeabilita umožňuje vést magnetický tok jádrem a snižovat rozptyl magnetického pole.
- Permalloy a mu‑metal: slitiny s velmi vysokou permeabilitou se používají k magnetickému stínění citlivých přístrojů, například magnetometrů nebo elektronových mikroskopů.
- Vzduch a vakuum: μr ≈ 1, proto se vzduch v mnoha výpočtech bere jako ekvivalent vakua.
- Diamagnetika: voda, měď nebo bizmut mají μr nepatrně pod 1; v silných polích může být diamagnetismus pozorovatelný například jako levitace.
Tematicky souvisejí také tabulky relativní permitivity, supravodičů a převody magnetické indukce.
Časté otázky
- Co je permeabilita a jaká je její značka?
- Permeabilita (značka μ) vyjadřuje vztah mezi magnetickou indukcí a intenzitou magnetického pole v látce. Rozlišujeme absolutní permeabilitu μ s jednotkou H·m−1 a bezrozměrnou relativní permeabilitu μr = μ / μ0.
- Jaká je jednotka permeability?
- Absolutní permeabilita μ má jednotku henry na metr, tedy H·m−1. Relativní permeabilita μr je bezrozměrná. V běžné praxi se pro vakuovou permeabilitu používá přibližná hodnota μ0 ≈ 1,256 637 × 10−6 H·m−1.
- Jaká je relativní permeabilita vakua a vzduchu?
- Relativní permeabilita vakua je z definice μr = 1. Vzduch se vakuu velmi blíží; jeho μr je přibližně 1,000 000 37 podle složení, teploty, tlaku a vlhkosti. V technických výpočtech se často zaokrouhluje na 1.
- Co jsou feromagnetika a jakou mají permeabilitu?
- Feromagnetika jsou látky s relativní permeabilitou výrazně větší než 1. Hodnoty mohou dosahovat řádově 102 až 105, ale nejsou konstantní. Závisí na intenzitě pole, frekvenci, teplotě, tvaru vzorku, hysterezi a zpracování materiálu.
- Jaký je vztah mezi permeabilitou a susceptibilitou?
- V lineárním izotropním prostředí platí vztah μr = 1 + χm, kde χm je magnetická susceptibilita. Pro diamagnetika je χm mírně záporné, pro paramagnetika mírně kladné. U feromagnetik je chování nelineární a závislé na magnetizační historii.
- Co je vakuová permeabilita?
- Vakuová permeabilita μ0 je magnetická konstanta používaná ve vztahu μ = μr · μ0. V běžné praxi se používá přibližná hodnota μ0 ≈ 1,256 637 × 10−6 H·m−1. Hodnota 4π × 10−7 H·m−1 byla přesná před redefinicí SI v roce 2019; dnes je jen velmi dobrou aproximací.
- Proč má voda μr menší než 1?
- Voda je diamagnetická. V magnetickém poli se v ní indukuje velmi slabý magnetický moment proti směru pole, takže pole nepatrně zeslabuje. Efekt je v běžné technice zanedbatelný, ale v silných magnetických polích může být pozorovatelný.
- Co je supravodič z hlediska permeability?
- V ideálním Meissnerově stavu se supravodič chová jako dokonalé diamagnetikum: magnetické pole je z jeho objemu vypuzováno. Zjednodušeně lze mluvit o téměř nulové efektivní relativní permeabilitě, ale skutečný stav závisí na typu supravodiče, geometrii, kritickém poli a pracovních podmínkách.