Relativní permeabilita

Relativní permeabilita

Tabulka uvádí orientační relativní permeabilitu μr vybraných látek. Veličina je bezrozměrná a popisuje, jak látka ovlivňuje magnetické pole ve srovnání s vakuem.

Permeabilita μ vyjadřuje vztah mezi magnetickou indukcí B a intenzitou magnetického pole H v látce. Relativní permeabilita μr je poměr absolutní permeability látky k permeabilitě vakua:

μr = μ / μ0

Absolutní permeabilita má jednotku H·m−1, relativní permeabilita je poměr bez jednotky. V běžné technické praxi se používá přibližná hodnota vakuové permeability μ0 ≈ 1,256 637 × 10−6 H·m−1. Dříve byla v soustavě SI přesně rovna 4π × 10−7 H·m−1; po redefinici SI z roku 2019 už tato hodnota není definovaná přesně, ale je určena z měřených konstant.

V lineárním izotropním prostředí souvisí relativní permeabilita s magnetickou susceptibilitou χm vztahem:

μr = 1 + χm

U feromagnetik je tento jednoduchý vztah nutné chápat opatrně: jejich magnetické chování je nelineární, závisí na intenzitě pole, hysterezi a magnetizační historii.

Podle hodnoty μr lze látky orientačně rozdělit do tří skupin:

Tabulka relativní permeability

Hodnoty v tabulce jsou orientační. U diamagnetik a paramagnetik se obvykle liší jen velmi málo od jedné. U feromagnetik se mohou měnit o řády podle intenzity pole, frekvence, teploty, tvaru vzorku, demagnetizačního faktoru a tepelného nebo mechanického zpracování materiálu.

Relativní permeabilita vybraných látek:
Látkaμr
Paramagnetické látky
Hliník1,000 023
Kyslík kapalný (O2)1,003 620
Kyslík plynný (O2)1,000 001 86
Platina1,000 264
Diamagnetické látky
Bizmut0,999 848
Kuchyňská sůl0,999 984 1
Měď0,999 990
Voda0,999 991
Feromagnetické látky (velmi orientačně)
Železo (čisté)přibližně 5 000
Niklpřibližně 600
Ferit16–10 000
Permalloyaž přibližně 100 000
Mu‑metal80 000–100 000

Jak tabulku používat

U látek s μr velmi blízkou jedné nemá rozdíl proti vakuu v běžné elektrotechnice praktický význam. Vzduch, voda nebo měď se proto z hlediska permeability obvykle počítají téměř jako vakuum. Rozdíl je důležitý až ve velmi přesných měřeních nebo v silných magnetických polích.

U feromagnetik je naopak nutné počítat s tím, že jedna tabulková hodnota nestačí pro přesný návrh. Pro jádra transformátorů, tlumivek, elektromotorů nebo magnetických stínění se používají magnetizační a hysterezní křivky konkrétního materiálu, včetně údajů o frekvenci, sycení a ztrátách.

Závislost na podmínkách

U paramagnetik a diamagnetik je hodnota μr blízká 1 a v běžném rozsahu teplot se mění jen málo. U feromagnetik je situace podstatně složitější:

Závislost na intenzitě pole
Permeabilita feromagnetik není konstanta, ale funkce vnější intenzity H. Pro každou látku existuje oblast, kde μr dosahuje maxima. V praxi se používají magnetizační a hysterezní křivky, ze kterých lze odečíst počáteční, diferenciální nebo maximální permeabilitu.
Závislost na frekvenci
U střídavých polí závisí účinná permeabilita také na frekvenci. Proto se pro síťové transformátory, vysokofrekvenční ferity nebo magnetická stínění používají různé materiály.
Závislost na teplotě
Nad tzv. Curieovou teplotou přestává látka být feromagnetická a chová se jako paramagnetická. Orientační Curieovy teploty: železo 770 °C, kobalt 1 121 °C, nikl 358 °C. Pojem zavedl francouzský fyzik Pierre Curie.
Závislost na čistotě a struktuře
I malá nečistota, mechanická deformace, tepelné zpracování nebo vnitřní pnutí může hodnotu μr výrazně změnit. Slitiny s extrémně vysokou permeabilitou, například permalloy nebo mu‑metal, vyžadují řízené tepelné zpracování.

V praxi

Permeabilita rozhoduje o tom, jak dobře materiál soustřeďuje magnetický tok. Tím přímo ovlivňuje konstrukci transformátorů, elektromotorů, tlumivek, magnetických stínění i některých antén.

Tematicky souvisejí také tabulky relativní permitivity, supravodičů a převody magnetické indukce.

Časté otázky

Co je permeabilita a jaká je její značka?
Permeabilita (značka μ) vyjadřuje vztah mezi magnetickou indukcí a intenzitou magnetického pole v látce. Rozlišujeme absolutní permeabilitu μ s jednotkou H·m−1 a bezrozměrnou relativní permeabilitu μr = μ / μ0.
Jaká je jednotka permeability?
Absolutní permeabilita μ má jednotku henry na metr, tedy H·m−1. Relativní permeabilita μr je bezrozměrná. V běžné praxi se pro vakuovou permeabilitu používá přibližná hodnota μ0 ≈ 1,256 637 × 10−6 H·m−1.
Jaká je relativní permeabilita vakua a vzduchu?
Relativní permeabilita vakua je z definice μr = 1. Vzduch se vakuu velmi blíží; jeho μr je přibližně 1,000 000 37 podle složení, teploty, tlaku a vlhkosti. V technických výpočtech se často zaokrouhluje na 1.
Co jsou feromagnetika a jakou mají permeabilitu?
Feromagnetika jsou látky s relativní permeabilitou výrazně větší než 1. Hodnoty mohou dosahovat řádově 102 až 105, ale nejsou konstantní. Závisí na intenzitě pole, frekvenci, teplotě, tvaru vzorku, hysterezi a zpracování materiálu.
Jaký je vztah mezi permeabilitou a susceptibilitou?
V lineárním izotropním prostředí platí vztah μr = 1 + χm, kde χm je magnetická susceptibilita. Pro diamagnetika je χm mírně záporné, pro paramagnetika mírně kladné. U feromagnetik je chování nelineární a závislé na magnetizační historii.
Co je vakuová permeabilita?
Vakuová permeabilita μ0 je magnetická konstanta používaná ve vztahu μ = μr · μ0. V běžné praxi se používá přibližná hodnota μ0 ≈ 1,256 637 × 10−6 H·m−1. Hodnota 4π × 10−7 H·m−1 byla přesná před redefinicí SI v roce 2019; dnes je jen velmi dobrou aproximací.
Proč má voda μr menší než 1?
Voda je diamagnetická. V magnetickém poli se v ní indukuje velmi slabý magnetický moment proti směru pole, takže pole nepatrně zeslabuje. Efekt je v běžné technice zanedbatelný, ale v silných magnetických polích může být pozorovatelný.
Co je supravodič z hlediska permeability?
V ideálním Meissnerově stavu se supravodič chová jako dokonalé diamagnetikum: magnetické pole je z jeho objemu vypuzováno. Zjednodušeně lze mluvit o téměř nulové efektivní relativní permeabilitě, ale skutečný stav závisí na typu supravodiče, geometrii, kritickém poli a pracovních podmínkách.