- Rayleigh [R]
- je jednotka jasu noční oblohy a jiných slabě svítících atmosférických jevů, používaná v soustavě CGS.
- Jeden rayleigh odpovídá toku jednoho milionu fotonů vyzářených do všech směrů na čtverečný centimetr za sekundu (106 fotonů/cm2/s). V soustavě SI je to 7,9577·109 fotonů na čtverečný metr na steradián (m-2·sr-1·s-1).
Použití jednotky rayleigh
Jednotka rayleigh se používá především v astronomii a fyzice atmosféry pro měření slabých zdrojů světla — jasu noční oblohy, polárních září, vzduchosvitu (airglow) a rozptýleného světla v horních vrstvách atmosféry.
Pro představu typických hodnot:
- ~250 R — tmavá noční obloha bez polární záře
- 1 000 – 10 000 R — slabá až střední polární záře
- nad 100 000 R — jasná polární záře viditelná pouhým okem
Měřením v rayleighách se zabývají airglow fotometry a přístroje na pozorování polárních září.
Lord Rayleigh
Jednotka je pojmenovaná na počest anglického fyzika Johna Williama Strutta, 3. barona Rayleigha (12. listopadu 1842 – 30. června 1919). Lord Rayleigh studoval na Trinity College v Cambridgi a byl nositelem Cavendishovy katedry fyziky (1879–1884).
Byl jedním z nejvšestrannějších fyziků své doby s více než 460 publikovanými pracemi. Jeho nejznámější objevy zahrnují:
- Rayleighův rozptyl — rozptyl světla na částicích menších než jeho vlnová délka, který vysvětluje, proč je obloha modrá.
- Objev argonu — spolu s Williamem Ramsayem v letech 1894–1895 izoloval tento dříve neznámý vzácný plyn z atmosférického vzduchu.
- Rayleighovy povrchové vlny — dnes základní pojem v seismologii a materiálové diagnostice.
- The Theory of Sound (1877–1878) — klasické dílo akustiky, které je dodnes citováno.
Za objev argonu obdržel v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziku; jeho spolupracovník Ramsay získal téhož roku Nobelovu cenu za chemii.
Viz též
- Lord Rayleigh — anglický fyzik, držitel Nobelovy ceny 1904
- Nobelova cena za fyziku — lord Rayleigh ji získal v roce 1904
- Rayl — jednotka akustické impedance (po synovi lorda Rayleigha)