7. 10. 1885–18. 11. 1962
Dánský fyzik Niels Henrik David Bohr patří k zakladatelům kvantové fyziky. Jeho model atomu z roku 1913 významně ovlivnil výklad atomových spekter, struktury atomu a uspořádání elektronů v atomovém obalu.
Narodil se 7. října 1885 v Kodani. Jeho otec Christian Bohr byl profesorem fyziologie na kodaňské univerzitě. Vyrůstal v prostředí, které výrazně přispělo k rozvoji jeho vědeckého talentu. Od roku 1903 studoval fyziku na kodaňské univerzitě a doktorát získal v roce 1911.
Na podzim roku 1911 působil Bohr v Cavendishově laboratoři v Cambridgi. Na jaře roku 1912 pracoval v laboratoři E. Rutherforda v Manchesteru. Právě Rutherfordův objev atomového jádra a kvantové představy Maxe Plancka a Alberta Einsteina se staly východiskem pro Bohrovu teorii atomové struktury.
V roce 1912 se Bohr oženil s Margrethe Nørlundovou. Měli spolu šest synů. Jeden z nich, Aage Bohr, získal v roce 1975 Nobelovu cenu za fyziku.
Model atomu vodíku
V roce 1913 Bohr publikoval práce, ve kterých spojil Rutherfordův jaderný model atomu s kvantovou teorií. Sestavil teoretický kvantový model atomu vodíku, v němž se elektron může nacházet jen v určitých povolených stacionárních stavech. Při přechodu elektronu mezi těmito stavy atom vyzáří nebo pohltí kvantum energie.
Bohrův model dokázal vysvětlit spektrální čáry vodíku a stal se významným krokem k pozdější kvantové mechanice. Pro složitější atomy je však použitelný jen omezeně.
V roce 1916 byl Bohr jmenován profesorem teoretické fyziky na univerzitě v Kodani.
V roce 1920 se stal ředitelem Ústavu teoretické fyziky v Kodani.
Na začátku dvacátých let se zabýval stavbou atomového obalu a obsazováním energetických hladin elektrony. Jeho výklad elektronových slupek přispěl k pochopení periodické soustavy prvků; Pauliho vylučovací princip z roku 1925 pak poskytl hlubší kvantové vysvětlení obsazování stavů elektrony.
Po okupaci Dánska se Bohr dostal do stále nebezpečnější situace. V roce 1943 uprchl do Švédska a odtud pokračoval do Velké Británie a Spojených států. V laboratořích v Los Alamos se zapojil do prací na vývoji atomové bomby. Po válce vystupoval proti vojenskému zneužití jaderné energie a podporoval mezinárodní spolupráci ve vědě.
Ocenění a uznání
Bohrův přínos zásadně změnil představy o stavbě atomu a záření. V roce 1922 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za výzkum struktury atomu a jeho záření. Je po něm pojmenován například Bohrův magneton, fyzikální konstanta používaná v atomové fyzice.
Niels Bohr zemřel 18. listopadu 1962 v Kodani.
Použity materiály publikované na serveru NobelPrize.org.