Vrypová zkouška tvrdosti
Vrypová zkouška patří mezi nejstarší metody měření tvrdosti — její princip vychází z předpokladu, že tvrdší materiál vyrývá brázdu (vryp) do měkčího. Klasickou ukázkou je Mohsova stupnice tvrdosti minerálů. Dnes se vrypové zkoušky v technické praxi používají už jen pro tvrdé a křehké materiály (sklo, porcelán, keramika), kde by jiné metody způsobily destrukci vzorku.
Princip zkoušky podle Martense
- Vrypová tvrdost podle Martense [HMa]
- se zjišťuje přitlačováním kuželového diamantového hrotu měnitelným tlakem na leštěný povrch zkušebního předmětu, který se pohybuje danou rychlostí. Mírou tvrdosti je pak síla F, potřebná ke vzniku vrypu širokého 0,01 mm.
Standardizovaná šířka vrypu (0,01 mm) zajišťuje porovnatelnost výsledků mezi různými laboratořemi. Hodnota síly F přímo odráží schopnost povrchu odolávat plastické deformaci.
Adolf Martens
Adolf Karl Gottfried Martens (6. března 1850, Bakendorf – 24. července 1914, Berlín) byl německý metalurg a jeden ze zakladatelů moderní metalografie. Po inženýrském vzdělání na Královské průmyslové akademii v Berlíně pracoval u pruských železnic, kde se zabýval pevností kovů a vznikem trhlin v mostech a kolejnicích.
V roce 1884 se stal ředitelem Materiálové zkušebny při Technické univerzitě v Berlíně, která se pod jeho vedením stala předchůdkyní dnešního Bundesanstalt für Materialforschung und -prüfung (BAM) — německého spolkového ústavu pro materiálový výzkum a zkoušení.
Jeho jméno nese také martenzit — tvrdá krystalická fáze v kalené oceli, kterou v roce 1895 takto pojmenoval francouzský metalurg Floris Osmond na počest Martensovy průkopnické práce na mikrostrukturách kovů.
Moderní HM podle ISO 14577
V roce 2000 zavedla mezinárodní norma ISO 14577 moderní jednotku Martensova tvrdost (HM), založenou na instrumentované indentaci. Ta umožňuje současně měřit zatížení i hloubku vniku indentoru a poskytuje komplexnější informace o mechanických vlastnostech materiálu než klasická vrypová zkouška. HM podle ISO 14577 je odlišná metoda od vrypové zkoušky HMa, ale obě nesou Martensovo jméno.
Zdroj: Pavel Kryštůfek (zkráceno, upraveno)